bye 2017!




Já nemohu říct, že by se uplynuvších dvanáct měsíců odehrálo podle mých představ. Nebudu vypisovat shrnutí, čeho jsem dosáhla a co se mi povedlo, jelikož ručička vah se nekompromisně sklání k obrovské hromadě věcí, kterých jsem docílit chtěla, ale nedokázala. Měla jsem velké oči, velké cíle. A bohužel nedostatek kuráže, sebedůvěry a vůbec vnitřní potřeby jich dosáhnout a do jednoho realizovat. A přestože bych strašně ráda řekla, že o to větší úsilí vynaložím v roce novém, hluboko uvnitř tuším, že se tak nestane. Loňský únor mi vzal mého strážného anděla a část mě samotné odešla s ním. I následující měsíce přinesly několik ran, které se jen těžko hojily. Špatná rozhodnutí, promrhaný čas nad zbytečnostmi, nevyužité příležitosti. Dostala jsem se do takového začarovaného kruhu, ve kterém se mi apatie stala mým každodenním chlebem. A jak už jste možná pochopili, jsem neskutečně křehká duše a ještě křehčí je má pochroumaná psychika, takže většina měsíců tohoto roku se pro mě nesla ve jménu lítosti. A když má člověk takovou černotu v hlavě i v srdci, že přes ní sotva vidí, těžko se soustředí na práci.

Zpětně si pročítám mé loňské články, ty osobnější, kdy píšu opravdu ze srdce, a dochází mi, jak neskutečně negativní jsem. Teda. Tam uvnitř, opravu hluboko, kam vidím jenom já. A občas ani já ne. A občas se ani ze strachu nedívám, jelikož se bojím, co tam hluboko ve svém nitru najdu. Když jsem se svými nejbližšími, snažím se být milá, rozesmívat lidi kolem sebe, šířit dobrou náladu, každou věc obrátit ve vtip. A i když se uvnitř cítím roztrhaná na tisíc kousíčků a nemám nejmenší tušení, jak a čím je slepit dohromady, snažím se ze všech sil, abych neztratila tvář a nedala to na sobě znát. Abych nepřenášela své černé myšlenky na ostatní, na ty, které miluji. A to stojí strašně moc sil.


Zato když jsem sama a nablízku není nikdo, koho bych mohla nakazit svým konstantně negativním smýšlením, dopadne na mě tíha všech těch pocitů, které před ostatními tak mistrně schovávám. Sevře mě pomyslná agonie tak mocně, až to bolí, jakože fyzicky bolí. Občas se cítím tak strašně moc smutná, že to cítím se svých svalech a kostech. A už ani nevzdoruju, poddávám se tomu. Ke konci roku jsem se tomu poddala zcela, a proto si do nového roku přeju dvě věci. Dvě prostá a docela skromná přání.

Zaprvé. Přeju si míň takových večerů. Večerů, kdy smutek převezme kontrolu nad mým tělem a já propadnu naprosté apatii. Naprostému nezájmu a nechuti k čemukoliv. Přeju si míň otázek a víc odpovědí. Už nechci dál tápat a hledat, chci mít jasno. Přeju si míň sebelítosti a víc sebedůvěry. A sebelásky. Přestat se ze všeho vinit a hledat na sobě jen to špatné. Dát se konečně trošku dohromady a být zdravá nejen fyzicky, ale i psychicky.

Zadruhé. Přeju si, abych se naučila více si vážit těch, kteří mi zbývají. Jelikož těch opravdu nejbližších už moc nemám, rozdílné životní cíle a cesty mě o spoustu z nich připravily a okruh přátel a rodiny, kteří mají k mému srdci nejblíž, se za poslední roky zúžil na minimum. A i přesto, že několik těch lidiček miluju nade všechno, neumím to dávat najevo. Nikdy jsem nebyla moc dobrá v projevování svých citů, od lidí si spíše držím odstup a tisíckrát zvážím, než si někoho pustím k tělu. Ani pak, když je nechám vstoupit do mého života, nejsem schopná dát jim najevo, jak moc mi na nich záleží a jak moc pro mě znamenají. Zpětně pak, když nad chvílemi strávenými s nimi přemýšlím, vyčítám si, co jsem v daný okamžik měla říct nebo udělat jinak. A neuvěřitelně mě to mrzí.















Tyto dvě věci bych si strašně moc přála změnit. Zapracovat na sobě od samého jádra. Jelikož vím, že když se mi povede alespoň částečně udělat si pořádek v hlavě, odrazí se to i tady na blogu. Chtěla bych tu šířit pozitivní energii, sdílet s Vámi jen to dobré, dávat Vám cenné rady i ze života namísto neustálého stěžování a naříkání. Vy si to zasloužíte. Za tu neskutečnou podporu a motivaci, která se mi od Vás dostává. Bez přehánění. Jsem tak strašně moc vděčná za každého jednoho z Vás, kdo tu se mnou skrze mé články pravidelně trávíte čas, že to ani neumím vyjádřit slovy. A mrzí mě, že Vám to nemohu dostatečně vrátit. Moc bych chtěla, abyste se sem i v novém roce vraceli často a rádi. A i nadále čerpali alespoň špetku inspirace z mých fotek a slov.


A aby se první článek v novém roce nenesl jen ve smutném duchu, chci Vám moc popřát nádherný rok 2018. Ať je plný štěstí a krásných zážitků. Ať se podíváte do Vašich vysněných destinací a na koncert své srdcové kapely. Ať máte dost volného času na přečtení dlouho odkládané knihy od Vaše oblíbeného spisovatele, na zhlédnutí filmu od nejoblíbenějšího režiséra, na navštívení vyhlášené restaurace, na kterou jste slyšeli samou chválu. Ať je pro Vás příštích dvanáct měsíců co nejvíce přínosných a obohacujících, ať si rozšíříte obzory, ať se toho hodně naučíte a poznáte nové úžasné lidi. Ať jste spokojení a šťastní po všech stránkách Vašich životů, ať jste na sebe pyšní a jste spokojení sami se sebou. S tím, kým jste se za uplynulých x let stali. Ať jste hrdí na to, co jste v životě dokázali a v jakou úžasnou bytost jste vyrostli. Ať se máte rádi takoví, jací jste, se všemi drobnými nedostatky a chybami, které z Vás dělají tu jedinečnou a nádhernou bytost.

Přeji Vám, ať máte dost sil a motivace jít za svými sny, bojovat za své vytoužené cíle. A ať dosáhnete co nejvíce z nich. A pokud ne, ať Vás drobné neúspěchy nesrazí na kolena, nýbrž posílí, zocelí a motivují Vás na sobě pracovat. Zároveň ať si na svá ramena nekladete příliš mnoho povinností a závazků, které Vás svou tíhou mohou zlomit.

Ať se Váš rodinný okruh rozšíří a pouta s Vašimi přáteli upevní. A ať ve svém životě nemáte nikoho, kdo by Vám ho znepříjemňoval a házel klacky pod nohy. Ať jste zkrátka co nejvíce obklopení těmi, které milujete a kteří milují Vás.

Tohle vše Vám ze srdce přeji, to vše a možná ještě mnohem více, jen mi už docházejí slova. Mějte se, kamarádi! <3

Vaše Maku

in this look -
Bershka red shearling coat, Votch vegan watch
Botovo silver ankle boots, Reserved checked pants,
Zara crossbody bag, Reserved floral blouse

„Ať se máte rádi takoví, jací jste, se všemi drobnými nedostatky a chybami, které z Vás dělají tu jedinečnou a nádhernou bytost.“


photos: Zdeněk Svoboda
in collaboration with Botovo

... and hello 2018!

2017 je pryč. Utekl jak voda, člověk se ani pořádně nenadechl a už si musí pořizovat nový diář. Přinesl spoustu nového. Zlého i dobrého. A nám nezbývá, než doufat v lepší zítřky v tom dalším, tři sta šedesát pět dní trvajícím období zakončeným symbolickou osmnáctkou.













































































































































8 comments

  1. Z celého svojho srdca Ti prajem, aby tvoje ciele a túžby, o ktorých si písala, sa ti splnili. Tento článok je veľmi osobný a cením si, že si to zo seba dala von. Si úžasná osoba a verím, že pre Teba bude rok 2018 oveľa lepším ako ten predošlý. Želám Ti aby bol plný úspechov, lásky, pohody prežitý s tvojimi najmilovanejšími a hlavne aby si našla vnútorný pokoj <3 Si skvelá a toto všetko si právoplatne zaslúžiš!
    WITHGREYWOLF

    ReplyDelete
    Replies
    1. Noro <3, strašně moc děkuju za tvůj komentář a milá slova. Snad se to vše opravdu letos otočí k lepšímu :).

      Delete
  2. Obdivujem, že si to takto nahlas priznala ;) Asi je to najlepší možný krok k tomu niečo na tom zmeniť. Držím ti palce a verím, že tento rok bude pre teba omnoho lepší. :)

    Viki Ceglédyová

    ReplyDelete
  3. Ať se všechno brzo v dobré obrátí! :) A.

    ReplyDelete
  4. Anonymous1/1/18 23:44

    Nikdy běžně nekomentuju, ale tvoje zpověď mě trochu chytla za srdce. Poslední dobou si všímám, že všude se prezentuje hledání štěstí a radosti ze života (což je super), ale přijde mi, že všichni už jsou šťastní a mají dokonalé životy. Mým cílem je taky být šťastná, to je asi to jedinné přání co mám :) S kamarády vždycky šťastná jsem, ale jak jsem sama často mě také popadají ty negativní myšlenky...a že jich je, někdy se cítím úplně sevřená. A Marky to co nám tu píšeš rozhodně není žádné stěžování a naříkání, aspoň podle mě ;) Líbí se mi jak jsi lidská a proto sem pořád chodím, i když jsem od modních blogů už upustila. Člověk se někdy v tvých zpovědích trochu najde a má pocit, že na světě jsou pořád normální lidé s problémy, do kterých by to ani neřekl.. Přeji ti jen to nej, ale je také povzbuzující vidět, že člověk v tom není sám, ani ty ne - myslím, že je nás spousta!
    Každopádně ti ze srdce do nového roku (nejen 2018) přeji, abys našla samu sebe, a hodně sil při hledání. A ať ty pozitivní dny a myšlenky přebyjí ty negativní ;)
    A chtěla bych ti tu dát typy na filmy jako Divočina, Into the wild, eat-pray-love :) Možná to není tvůj šálek kávy, ale je to o hledání sebe a je tam spousta zajímavých myšlenek, dle mě.
    Napadlo mě...co třeba vyjet někam sama na pár týdnů? I když pak přemýšlím, jak se citíš, když jsi sama, tak váhám :) Každopádně jen návrh.
    A omlouvám se za mé vyjadřování, to mi opravdu nejde :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Je to tak, všude samá sebeláska, každý je šťastný, má se rád, je spokojený s tím co má a je spokojený i s tím, co nemá. Až mi to občas přijde jako jedna veliká přetvářka. Protože sama vím o několika slečnách a mladých ženách, které zažívají podobnnou existenční krizi. A které stejně jako já nemají tušení, jak z toho ven. Into the wild znám, ale ty zbylé dva ne, tak se na ně určitě podívám, děkuju moc za tipy! A o vycestování přemýšlím snad každý den, zvažuju nějaký dobrovolnický program třeba v Asii nebo v Africe, něco takového by mi možná pomohlo urovnat si myšlenky a vyčistit hlavu :). Každopádně moc děkuju za tvé rady a celkově za komentář, vážím si toho! Měj se krásně a také ti přeju, ať tě štěstí neopouští ve chvílích, kdy jsi sama <3.

      Delete
  5. Coll year! 2018 bude lepší B-)

    ReplyDelete