vichy blouse









Seeing myself in a mirror can make me anxious and sad. My looks worry me a lot and I have no idea how to to get rid of these feelings. Going through the pictures of me, which is basicly part of my job, is even worse. Most of the time me and Zdenda we take around six or seven hundreds photos (crazy number, huh?) during one regular outfit-shooting and I usually use at the maximum fifteen or something pictures because I find myself extremely ugly in the rest of them. Big hips, short legs, wide shoulders, terrible postural habits. And when it comes to my face, it's much much worse. High forehead, double chin, big nose, asymetrical eyebrows, eyes different in size, crooked teeth... I can endlessly go on and on when takling about things I don't like about my face and my body. I hate my looks.

„I know, some of you may consider me beautiful and most likely you won't believe all this heart-breaking self-downing.“


I'm extremely self-critical and there's almost anything I can speak well of as to my speak well as to my appearance. I know, some of you may consider me beautiful and most likely you won't believe all this heart-breaking self-downing. There's no reason to lie though. Why would I do that, to get your attention? To make you pity me? Naaah, I don't do such things.

Já jsem jedna z těch, kterou každý pohled do zrcadla spíše rozesmutní. A pohled na mé fotky je ještě horší. Se Zdendou jsme schopní nafotit kolem 700 fotek během jednoho outfitového focení, no já z nich já 90% vyházím, jelikož si na nich připadám naprosto tragická. Velké boky, krátké křivé nohy, široká ramena, šílené držení těla. A detaily obličeje? To už je horor sám o sobě. Velký nos, vysoké čelo, dvě brady, lesklá pleť, každé oko jinak veliké, asymetrické obočí, křivé zuby. A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Nemám se ráda, strašně moc.

„Já se svým zevnějškem dennodenně válčím.
A dlouhodobě prohrávám.“


Jsem extrémně sebekritická a nedokážu na sobě pochválit skoro nic, pokud jde o vzhled. Vím, že spousta z Vás mě považuje za krásnou a nejspíš mi nebude věřit celé tohle mé srdceryvné sebeshazování, ale já nemám jediný důvod si v tomhle směru vymýšlet, proč asi? Já vím, že můžu působit sebevědomě, když mě potkáte na ulici. A že sebevědomě nejspíše působím i z fotek, které dávám na blog. To všechno je ale jen přetvářka. Zeptáte-li se každého člověka, který mi je nějak blízký, potvrdí Vám, jak strašně moc nemám ráda svůj vzhled. A nejhorší je, že je to rok od roku horší. Vzpomínám si, že kdysi na gymplu jsem se dokázala podívat do zrcadla a usmát se na sebe a vyjít do ulic s vědomím, že jsem hezká holka. Dneska už ale takový pocit mívám jen zřídkakdy.




I'm sure I give people the impression of being super self-confident when they meet me in the streets. And in the pictures I post on my blog or instagram I probably look even more confident, dom't I? But, believe me, it's just my pretence. My mask. Try to ask anybody who knows me in person and knows me well. I'm sure they'll all confirm how terribly self-conscious I am, how much I don't like my face and my body.


And you know what? It gets worse and worse year after year. I remember, back than at high-school, I was able to look into the mirror and smile at myself because I was happy about my looks and liked myself. Nowdays, I barely have such feelings.


People compliment me a lot through comments below my articels, They say how beaufitul I am, how perfect my body is or how much they love my hair. But I just can't believe any of it even though I would love to. I always tell myself "it's so nice of them but they say it just because they like us - meaning their favourite bloggers - and they want to make us happy". Don't get me wrong, I really really appreciate it! Today I need you to tell me someting else though. I'm turning to those of you, who learned to love yourself. How have you achieved it?



Lidé mi v komentářích můžou tisíckrát napsat, jak jsem krásná, jak mám hezké tělo, skvělé vlasy... Ale já tomu prostě ani nedokážu věřit. Často si říkám, že takové komentáře píšete všem. Jen proto, že nás blogerky máte rády a chcete nám udělat radost. A já si toho strašně vážím, neskutečně moc.

„ A nemyslím tím sobecký sebestředný narcismus, myslím takový ten zdravý pozitivní vztah k sobě samé. Umět se pochválit, mít ráda své přednosti.“


Jen dnes bych od Vás potřebovala slyšet něco jiného. Obracím se na ty z Vás, které se opravdu mají rády, které jsou šťastné za to, jak vypadají. Které se považují za krásné. A nemyslím tím sobecký sebestředný narcismus, myslím takový ten zdravý pozitivní vztah k sobě samé. Umět se pochválit, mít ráda své přednosti. Jak jste toho dosáhly? Já se svým zevnějškem dennodenně válčím. A dlouhodobě prohrávám.



I'm sure once I'm able to accept myself with all my imperfections and build a better relationship with myself I would be so much happier. I woulnd't feel self-conscious around my boyfriend, woulnd't care about every little imperfection of my skin. Woulnd't copare myself with every single girl I meet in the streets. I want to become THE young self-confident woman and stop only pretending to be her, like I do now.


Feel free to tell me how do you feel about yourself, this time I would love to hold a little disscusion here. Look forward to hear your stories! Have a lovely week! <3

Yours,
Maku

Já vím, že pokud bych se dokázala naučit se přijmout a mít se ráda, strašně by mi to usnadnilo život. Přestala bych se stydět před svým přítelem. Přestala bych řešit každou nedokonalost mé pleti. Přestala bych řešit, jestli v něčem vypadám o pár kilo těžší nebo ne. Jestli šortky nejsou moc krátké a halenka moc vykrojená. Přestávala bych se porovnávat s každou slečnou, kterou na ulici potkám. Chtěla bych se opravdu stát TOU mladou sebevědomou ženou a ne si na ni jen hrát, jako to dělám teď.


No. Je to venku. Jako vždy se budu moc těšit na Vaše komentáře, určitě se se mnou podělte, jak samy sebe vnímáte Vy. Budu ráda, když si tu uděláme tentokrát takovou menší diskuzi. Mějte se super a užijte si nový týden! <3

Vaše Maku


self-love.


I'd been planning to write this article for a couple of weeks,
or maybe even months. I'm wondering, is there certain way
how a woman or girl learn to love herself and and accept
herself with all her little mistakes and imperfections?
When I was younger, I tended to judge girls who claimed
how they loved themselves and it made them better persons.
I didn't understand it and thought it was selfish and
self-centered. Today I envy these girls so much and wish I
was able to love myself and feel good about myself.



Už strašně dlouho plánuji napsat článek o tom, jestli vůbec
existuje nějaký návod,který naučí ženu mít se ráda taková,
jaká je. Nějaká zaručená cesta k akceptování sebe samé
se všemi chybami a nedostatky. Dřív, několik let dozadu,
mi přišlo směšné, no spíš sebestředné, když o sobě nějaké
holky tvrdily, jak se naučily mít se rády a dokázaly se
samy se sebou sžít a být šťastné. Dnes mi to přijde smutné.
Teda - je mi z toho smutno. A to proto, že já to neumím,
a trochu strašně jim závidím.

photos by: Zdeněk Svoboda

GET THE LOOK!

black high heel sandals: Tezyo
vichy blouse: Zara
cigarette jeans: Bershka
white studded bag: Pomikaki via fashionplanet.cz
gold watch with black dial: Esoria

45 comments

  1. Anonymous20/8/17 00:47

    Market, ty a velké boky? To už mi přijde trochu jako psychická anorexie �� ale chápu že pokud k sobě máš takový postoj, ve svých očích to tak vidíš..zkus si dát takovou challenge, že tak jak se na sebe díváš kriticky, tak teď se postavíš k zrcadlu a budeš se snažit na sebe dívat hezky, spokojeně..říkej si že jsi krásná a časem tomu uvěřis! A ver, že ty jsi krasna! Všichni jsme krásní, jen se pořád srovnáváme s insta rádoby dokonalým životem..já osobně někdy i instagram zavřu, protoze se pak cítím na prd..ale nebojím se podívat do zrcadla, snažím se mít se ráda, věřit si, i kdyz někdy je to tezke. Nejde to hned, vždycky budou lidi, kteří budou vypadat líp než ty..ale každý máme v sobě něco vyjimecneho, co ani ta nejhezčí holka na fotce nemůže nahradit. Zkus si sama sebe vážit, uvidíš jak se ti změní svet! A nezkoušej to jen u sebe..uzivej si přírodu, slunce zelen.uzivej malickosti..to mi někdy dodá takovou energii že pak jsem spokojená jen tím že jsem! Máš jeden zivot na téhle super planetě, tak ho přestaň žít s negativními myšlenkami! Jinak mě osobně se třeba líbí články Anie Songe, po jejich přečtení se člověk jen usmiva, přemýšlí, a cítí se dobře �� hodně štěstí..je to nový začátek a cesta ke spokojenému životu! Tak se snaz ��
    PS. Jinak vím, že to co jsem napsala najdeš všude, každý ti řekne něco podobné, ale vážně, zkus to! A uvidíš!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj! :) Děkuju moc za komentář. S těmi boky... Nejhorší je, že já podvědomě vím, že jsem hubená koza, ale přesvědčení, že mám boky neúměrně "velké" ke zbytku těla, jsem se nikdy nedokázala zbavit. Zkusím to s tím zrcadlem, ale trochu se obávám, že to moc nepomůže. Ono pak stačí podívat se na nějakou fotku, na které si připadám tragická, a veškeré to přesvědčování o opaku jakoby nikdy neproběhlo. Každopádně to zkusím. A na Annie se podívám, strašně málo čtu další české blogy a chtěla bych to změnit, myslím, že mi to pomůže trochu načerpat inspiraci. Když si lámu hlavu jak a o čem psát :). Děkuju! Měj se krásně.

      Delete
  2. Markét, já tě tak neskutečně chápu. Osobně jsem si prošla depresí, když jsem se dívala na sebe do zrcadla, plakala jsem každý den. Pak jsem si splnila sen, že budu mít miminko a spadla jsem ještě do větších depresí, díky kterým jsem nezvládala pár měsíců být vůbec matkou. Přestala jsem kojit, protože jsem psychicky nedokázala unést to jak vypadám. Najednou jsem se na sebe koukala očima "kdybych tak vypadala jako dřív" (v těhu jsem přibrala 30kg). Začala jsem cvičit, změnila jsem stravu (což ty nemusíš a naprosto tě obdivuji). Jenže to stále není ono. Já se pochválím, občas, i když je to maličkost, ale většinou si též postěžuji. Můj manžel mě za to už několikrát seřval. Nicméně v mé hlavě se též promítá úplně podobně jako tobě, široké boky a velký zadek, který ani cvičením nešel dolů - stále nedokážu v úplném klidu nosit šortky, dokonce nedokážu vyjít ven v kalhotách, aniž bych neměla něco, co mi zakryje zadek. Na základce mi nadávali do obrovské p*dele a ne do kobylí hlavy. Jak se člověk má z toho vzpamatovat tak snadno.
    Chvála, kterou si dám je jedině a hlavně ta, že jsem hrdá na to, jak jsem dokázala zhubnout po porodu. Deprese už nemám a psychicky bych si přála být tenčí, chtěla bych se cítit skvěle v kalhotách i šortkách, ale ono to stále nejde. Začala jsem hodně běhat a cvičit no stejně mám pocit, že to nejde podle mých představ.
    Sama se sebou bojuji, ale dokáži se pochválit. I přes to, že mám křivé obočí, každé oko jinak veliké, rty které bych chtěla plnější, prsa která nejsou ani poznat a zadek který je vidět na kilometry a mnohem více, tak si pochválím například úsměv, mývala jsem rovnátka a tak jsem na svůj úsměv opravdu hrdá. Nebo si pochválím i vlasy nebo cokoliv, jakoukoliv maličkost, abych se sebe dostala chválu.
    Horší je, že víc jsem se dokázala pochválit, když jsem měla 46kg/170cm - přišla jsem si hezká i s lezoucími žebry.

    Když vidím tvůj instagram, tak bych to do tebe neřekla, působíš tak sebevědomě, až si mě zaskočila. Jsi nádherná bytost u které si říkám "sakra proč nemám takovou postavu, proč nevypadám jako ona", tak to je, bohužel ukrást ti postavu nemohu :D a s mojí by jsi měla ještě více komplexů.

    Důležité je dělat něco pro to, aby jsi se měla ráda, pokud nejsi spokojená s postavou, tak pro dobry pocit cvič. Pokud ti vadí křivé zuby (které mi nepřijde, že bys měla), tak zkus rovnátka - tvůj obličej je opravdu krásný, tak se snaž hledat i maličkosti, byť by to byli tvé krásné plné rty.
    Pokud si myslíš, že máš špatné držení těla, tak na to mysli, mysli na to jak máš stát, jak máš chodit. Chůze s knížkou na hlavě hodně pomáhá. A křivé nohy, to máme všichni i já je mám, no jsem ráda, že se mi o sebe stehna netřou.

    Moc ti asi neporadím, ale je to tak, že člověk se musí snažit bojovat sám se sebou. Musí dělat něco proto, aby byl spokojený. Věřím, že to zvládneš a pokveteš ještě více. ♥
    Hledej maličkosti i úplné banality na svém těle a uvidíš, že to bude lepší ♥

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Radko, moc mě mrzí, že sis prošla takovým obdobím. Obzvlášť když první měsíce mateřství by mělo být období, na které každá žena vzpomíná s úsměvem. A máš můj velký obdiv, že jsi na sobě za ty dva roky tak neskutečně zapracovala a máš vážně krásnou postavu. A nad velkým zadkem se netrap! Já si vždycky říkala, že velké zadky na hubených holkách je ta úplně nejkrásnější věc, vážně! A jsem si jistá, že tvůj manžel by se mnou byl zajedno :). Myslím, že cvičení by mi mohlo pomoct, alespoň co se postavy týče. Problém je, že jsem dost líná a stále sama sebe přesvědčuju, že na cvičení nemám čas. A také se bojím toho, že se zasvalím a budu "objemově" větší, což bych si nepřála. Jelikož pokaždé, když jsem v minulosti začala cvičit - nebo klidně jen běhat, žádná silová cvičení, zkrátka jen kardio - tak mi začala růst stehna. A zuby... Rovnátka jsem měla, ony ty mé zuby nejsou křivé křivé, ale spíš se mi nelíbí jejich tvar, se kterým nic neudělám, pokud bych neinvestovala nekřesťanské peníze do nových. Aaaaa knížku asi také zkusím, jen se bojím, že pokaždé, když vyjdu na ulici, tak to bude při starém. Leda že bych s knížkou chodila i do města hah :D.
      Děkuju moc Radko za krásný komentář, opravdu si cením tvé snahy a pomoci. Měj se moc krásně!!

      Delete
    2. Právě všichni říkali, že je to období na které budu vzpomínat krásně, že je to nádherné celé apod. Já jsem se díky tomu dostala do bodu, že druhé dítě už nikdy nechci, nejen kvůli finanční stránce, ale i kvůli mojí psychické.
      Jsi zlatá, když píšeš tak krásná slova na mojí postavu, to mě moc moc těší, já klidně s tebou vyměním :D. Můj manžel je na můj zadek fixovaný více jak na mě, používá ho i jako polštář -_-.
      Co se týče cvičení, tak já se toho hrozně bála, nakonec jsem na objemu zhubla hrozně moc, ono spíše záleží, co cvičíš apod.. Ale s tou leností to chápu :D. Já momentálně běhám pomalým tempem na delší vzdálenosti kvůli spalování, tak to určitě vyzkoušej :*.
      Jinak s tím tvarem zubů tě dost chápu i já i přes to, že jsem měla rovnátka, tak tvar zubů neovlivním, no stále bych něco měnila, ale to my všichni. Jinak já byla nucená takto s knížkou trénovat, až jsem si na to zvykla, trénuj i s podpatky, bez nic a pravidelně. Je to sice občas až komické, ale člověk si to pak zajede, neboť má pocit, že má knihu stále na hlavě :D. A lepší řešení, ber jí klidně do města :D.

      Markét za toto vůbec neděkuj, mrzí mě, že se takto cítíš, ale já v tebe holka věřím! Sama najdeš cestu k sobě samotné. Měj se moc krásně ♥

      Delete
    3. Vidíš, tak já to zkusím. Já totiž pokaždé, když sem začala běhat, tak jsem měla tendenci běhat docela rychle a intenzivně, ač jsem věděla, že je to kontraproduktivní. Jen musím překonat tu lenost :D. Hah a s knížkou už jsem párkrát doma chodila minulý týden, ale zatím mi to moc nejde. No musím být trpělivá.
      Ještě jednou za vše moc děkuju, jsi skvělá!

      Delete
  3. Anonymous20/8/17 09:30

    Milé a krásné slečny, dámy (fakt jsme, všechny),

    píšu z toho druhého úhlu a čistě jen proto, že bych tenkrát byla šťastná, kdyby mi v cestě za sebeláskou někdo pomohl. Začít se mít ráda není lehké, ale je to investice doslova na celý život. A jen bych ráda podotkla, že sebeláska nezačíná vně – v posloupnosti např. začnu cvičit – potom se sama sobě začnu líbit (možná), ale vevnitř – přijmu se, miluju se taková, jaká jsem (i když třeba v očích ‚ideálního‘ světa zrovna ideálně nevypadám), ale protože vím, že cvičení dělá MÉMU tělu dobře, budu cvičit.

    Nicméně, moc ráda bych doporučila knihu, která se mi tuhle dostala do rukou – jmenuje se Stíny před úsvitem a řekla bych, že je doslova napsaná pro všechny začátečníky, kteří se hledají a nevědí, jak se mít rádi. Jak sama autorka říká – všude se hlásá, že by se člověk měl mít rád, ale nikde se neřekne, JAK by se k tomu mělo dojít. Popisuje tam spoustu nástrojů, které mohou pomoci (a reálně pomáhají). Tak si zkuste najít chvilku a věnujte ji samy sobě, protože to je nejlepší investice. Všem hodně lásky a úcty k sobě samým!

    R.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj!! Na knížku se určitě podívám, dva komentáře pod tebou Markétka doporučuje ještě jednu knížku, tak se na obě zajdu podívat do knihkupectví, děkuju za tip!

      Delete
  4. Já tohle moc nechápu. Taky se nemiluju úplně to the moon and back, ale mám se ráda, a zrovna ty, která jsi fakt krásná holka napíšeš toto. Neber to zle prosím, jen mi prostě zůstává rozum stát. Jsi jedna z nejhezčích blogerek, který sleduju (alespoň v mých očích teda) a napíšeš takovýhle článek. Z toho je mi trochu smutno.
    Já se mám ráda, protože prostě život je moc krátký na to na sobě pořád hledat chyby. Ano, mohla bych víc cvičit a měla bych hezčí břicho, nemusela bych mít nohy tolik do x, mohla bych mít rovné zuby. Ale bože, no a co, nechci vypadat jako ty příšerně umělohmotný a plastový holky na přebalu časáku nebo na chorvatský párty (půl roku jsem žila v Záhřebu a Chorvatky jsou tak umělý a přemalovaný, že mi z toho bylo občas fakt do breku). Nelíbí se mi umělý řasy až na čelo a nehty dlouhý tak, že s nima ani neuvaříš polívku. Tak se mějme sakra rády, alespoň trochu, takové jaké jsme.
    Samozřejmě. Z 10 fotek taky většinou 6 vyhodím, ale zase si říkám no a co. Ty lidi mě takhle vidí, když je potkám, proč bych si měla na něco hrát? Samozřejmě se blogem neživím, takže to je něco jiného (asi?), ale i tak. Prostě se mi líbí myšlenka #zanormálníholky a basta.
    Měj se krásně a miluj se protože jsi fakt nádherná!
    Kačka

    ReplyDelete
    Replies
    1. Kačko, děkuju moc za komentář. Zle to samozřejmě neberu. Ale zkus pochopit, že to prostě není o tom, kdo je obecně považován za krásného nebo není. A proto jsem se taky rozhodla napsat tento článek. Vážně nehledám lítost nebo nechci se "tetelit" v tom, jak mi budou všichni pět ódy na mou krásu. Napsala jsem ho, jelikož to chci změnit, jelikož hledám pomoc u normálních holek a žen, které si třeba prošly tím samým. Já můžu tisíckrát od ostatních slyšet, jak se jim líbím, ale se mnou to ani nehne. A hlavně. Vy mě znáte jen z fotek a já si často říkám, že ve skutečnosti nevypadám jak na fotkách. Že z té obrovské hromady fotek udělám uzoučký výběr těch, na kterým vypadám "jakš takš" dobře, ale u těch si vždy zároveň řeknu, že tak ve skutečnosti určitě nevypadám. A že kdybyste mě některá z Vás potkala na ulici, tak si řeknete, že ve skutečnosti jsem mnohem ošklivější. Takže asi tolik v mému "online já" vs. reálné já. Každopádně souhlasím, že současná posedlost umělými zmalovanými holkami s highilighted lícními kostmi, až z toho oči bolí, a řasami, že by s nimi mohly ostatní ovívat v největších vedrech, je až směšná. Já miluju, když je něčím holka zvláštní, když z nějaké - na první pohled - nedokonalosti umí udělat svou přednost. Ale ve svém případě to zkrátka nedokážu.

      Delete
  5. Tyjo Markét, musím říct, že tohle mě fakt hodně překvapilo. Myslím, že většina z nás, co čteme tvůj blog, se shodneme na tom, že jsi naprosto překrásná. Bohužel mám ale několik nádherných kamarádek, které taky válčí se sebevědomím a některým pomohla až návštěva psychologa (když se do toho zamíchá porucha příjmu potravy, tak je to nutnost, netvrdím, že nějakou máš, jen narážím na tu zmínku, že si myslíš, že máš velké boky, i když jsi takhle hubená).. Já sama jsem si prošla obdobím, kdy jsem brečela při pohledu do zrcadla a nechtěla jsem ani vycházet ven - ale bylo to v období po vysazení antikoncepce, kdy jsem měla naprosto šílené akné po celém obličeji a z ničeho nic jsem přibrala několik kilo. Bylo to šílené, obzvlášť, když jsem byla zvyklá na to, že jsem dřív vypadala "dobře". Hrozně mě to ale posílilo, a i když ještě nejsem se sebevědomím tam, kde bych chtěla být, jsem šťastná za to, jak jsem se za ten zhruba rok a půl psychicky posunula. Hrozně moc mi pomáhá meditace a afirmování, a jestli ti můžu doporučit jednu věc, tak je to knížka Miluj svůj život. Přečetla jsem si jí, když mi bylo nejhůř, a hrozně mi to pomohlo, tak na to mrkni, pokud jsi jí ještě nečetla. A kdybys chtěla cokoli probrat (protože já jsem si vážně prošla peklem), písni mi na Instagramu, nebo kdekoli :-*

    ReplyDelete
    Replies
    1. Markétko, bohužel je to tak. A neříkám, že návštěva psychologa mě nikdy nenapadla, jen to zatím nechávám jako krajní řešení. Za knížku mockrát děkuji, zrovna si o ní čtu a vypadá vážně dobře, myslím, že si pro ní tento týden zajdu. Teda spíš si ji objednám :D. Škoda, že bydlíš v Praze, někdy bychom mohly zajít na kafe. Každopádně plánuji na podzim několik cest do Prahy, tak pokud si najdeš čas, ráda Tě poznám osobně!
      Měj se krásně :).

      Delete
  6. Ahoj Markétko, už k minulému článku jsem ti psala komentář, ale nějak se mi nepodařil zveřejnit, nevím kde nastala chyba, někde v tom ověření od Google myslím. Tak snad se to teď podaří! :D
    Uff, co k tomuto článku napsat? Asi, že moc děkujeme (za čtenáře) za upřímnost, věřím že tohle se ne až tak lehko píše jako tvé ostatní články zde na blogu zvláště pro širokou veřejnost na netu, když se to tak nazve...
    Pro mě jako čtenářku je to hodně překvapující, protože opravdu ty jsi jedna z mých vzorů co se vzhledu týče. Postavu máš krásnou, žádné boky na tobě opravdu nevidím, jen tak jak to má být, obličej, dlouhé nohy, zdravé vlasy, krásné obočí, vždy perfektní make-up.. ale to zkrátka MUSÍŠ PŘIJMOUT SAMA a jak sama píšeš - to se jen tak nedá někomu uvěřit :) Zvlášť ty podpatky u tebe opravdu nedokáži přestat obdivovat stále je nosit :D
    A JAK bych poradila se přijmout? Je to moc těžká otázka, myslím, že to si každý musí nakonec "uznat sám" nebo né přímo uznat, ale smířit se s tím (ach to je jako s nějakou chorobou :D ale to není pravda :D), asi bych řekla NAUČIT SE MÍT RÁDA a naučit se přijímat taková jaká jsi. V určitém směru to toho hodně můžeš zasáhnout sama - když chceš zhubout/přibrat začít správně se stravovat, hýbat se.. když se chceš změnit vlasy, můžeš mi pořídit příčesky, nebo zcela změnit barvu, ostříhat se, když chceš "zakrýt nedokonalosti" (v uvozovkách protože každá ta nedokonalost je to krásné co každá z nás má). Myslím si, že ženy to v tomto směru mají jednodušší, protože se můžeme zcela změnit, když se to tak vezme od make-upu až po oblečení, čím se dá také zakrývat a vynikat u předností..
    Takže opravdu, to zkrátka musíš přijmout sama a jinak co mi pomáhá tak "životní styl" nebo jak to nazvat, tím nechci nikomu nic vnucovat, ale je to co to pomáhá mi - věřím v Boha, věřím, že on mě má rád, takovou jaká jsem, má se mnou plán a pak i takové věci, kdy se snažím nebrat se tolik vážně - zkrátka se zaměřit na jiné věci a mít ráda víc lidi kolem sebe/trávit s nimi čas atd.. ta sebeláska se zkrátka celým životem proplétaná a různých oblastí se týče bych řekla :)
    Jinak tě mám opravdu jednu ze vzorů, máš krásný styl a kvalitní články ♥ Vždy se koukám na IG když přidáš nějakou outfit na IG a pak mrknu na blog a není tam nový outfit, moc se vždy těším, ale chápu, že to zabere moc času sepsat článek, probrat fotky :) Jinak Markétko, moc by mě zajímalo, jakou máš práci, kde pracuješ - snad to není moc osobní :)

    A přeji ti, ať najdeš ten správný životní směr a ať se naučíš mít se ráda! ♥
    S.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Světlanko, to mě mrzí, že se Tvůj minulý komentář ztratil, snad už se to nebude opakovat :(. Máš pravdu, že ženy mají v tomhle docela výhodu a že se svým vzhledem si můžou dost vyhrát. Ale já právě bych se chtěla umět přijmout taková, jaká jsem, bez nějakého přikrášlování. Umět se na sebe podívat nahá a bez špetky make-upu a být spokojená. Toho bych chtěla dosáhnout. Momentálně se pomalu stydím sama před sebou i ve sprše :D. V boha věřím také, Světlanko, ale v tomhle mi víra asi nemůže pomoct, obávám se, že na to nejsem dostatečně oduševnělá. I tak ale moc děkuju za Tvé rady!! Co se mé práce týče, částečně si přivydělávám blogem a částečně správou sociálních sítí pro jednu firmu :).

      Delete
  7. Nie si jediná, kto sa sám sebe nepáči. Takých žien je vela, ja sama triedim fotky presne ako ty. A pritom okolie to vobec takto nevnima. My si možeme pripadat neviem aké škaredé, no ludom v okoli sa zdáme stále rovnake.
    Mimochodom outfit dokonalý!
    Štýl ženy

    ReplyDelete
  8. Markétka, ja vážne nevidím veľké boky, nevidím krátke krivé nohy, ani až také široké ramená... ale na druhej strane ja som k sebe tiež veľmi kritická a musím povedať, že teda moje ramená sú ako vešiaky...som plochá ako podlaha a strašne neznášam pohľad na seba v plavkách..aby ešte nemali žiadnu vystuž, tak to v žiadnom prípade..ale moj teraz už manžel mi vždy hovorí, že ma má rad taku aka som..a že sa nemam hanbit za to, že nemám žiadne prsia...ved co teraz sa mám z toho zblázniť? A už som teda aj trochu odvážnejšia..niekedy žiadne vystrihy, dnes sem tam ano..niečo decentné a pekne.. a moje zuby..tak tie som donedavna nikomu ani neukazala a nikdy som sa neusmievala naplno. zarobila som si nejake peniazky a dala som si trochu opravit to čo sa dalo v ramci moznosti a aj ked to nie je hollywoodsky usmev, som stastnejsia.. no a bohuzial, musime sa naucit zit samy so sebou...take ake sme ..ja viem to sa lahko hovori, aj ja mam komplexy a ma ich asi kazda zena, ale vieš vobec, aké máš krásne obočko? A viešo o tom, že máš nádherné plné pery? a ten láskyplný pohlad? a ten zmysel pre detaily? a ten zmysel pre štýl? To nemá každý a hoci sú to maličkosti, si preto výnimočná..každá je niečim.. mozno len jednou crtou, mozno niekto postavou, niekto perami, niekto ocami, niekto vlasmi...a ty si vynimocna urcite a myslim si že aj charakterom, lebo takto krásne pisat, ako píšeš ty,,,to nemá každá blogerka ♥ mame ta rady a tie široké boky či čo si vyhod z hlavy ale okamzite :D to ti neuveri ani tvoj odraz v zrkadle a nemyslim si, ze by fotky tak klamali, ze by sme take nieco nevideli.. inak ti poslem fotku niekoho kto ma skutocne siroke boky..
    P.S. Inak len pre srandu :D ak by si chcela vidieť najväčšiu dávku sebavedomia ženy, ktorá sa naozaj cíti ako mega kosť vo svojom tele...a nemá žiadne komplexy aj ked by ich naozaj mala mat, staci ti prist do Írska...kd idem v piatok alebo v sobotu z prace, je to nenormalna šou a zážitok vidieť tunajšie baby, ako id na diskotéku... KILO makeupu po prvé....po druhé dosť žien s nadváhou čo by ani tak nevadilo ale po tretie...tie ženy/dievčatá si na seba dávajú také MINI sukne, že som už nejednej videla polku zadku (ale to vravim celkom vazne), niektoré mi pripadaju, že na seba natiahnu iba tričko, ktoré je dlhšie strihom, ale určite to nie su saty a takto idu a pri chodzi sa im vytahuje hore a neustale si to stahuju, po stvrte vystrihy musia byt aj ked niektore maju prsia zvesene ako...ja nechcem povedat co, ale aby si bola v obraze ako 80 rocna babicka.. po dalsie KAZDA JEDNA nosí štekle a platformy neskutocnych vysok a aANI JEDNA z nich NEVIE v tom chodit, po dalsie VSETKY sa vedia neskutocne opit ako ti najvacsi ozrani..a potom sa vyzuju, kedze uz vobec nedokazu chodit, robia zo seba to, čo vobec nie su a sebavedomia maju na rozdavanie...ja tiez nemam idealnu postavu, ale ked toto vidim..a poviem to takto som vysoka a mam chude nohy a ked ich vidim, poviem si, že to ani ja by som sa neodvazila na taku MINI dlzku neviem ci siat ci tricka....a ze niektore s tymi nožiskami si to dovolia, tak klobuk dole...a v zime ked je tu straaaasna zima, trasiem sa a mam na sebe vetrovku, ony idu staaale v tej istej mini sukni a BEZ siloniek...no kráasavice nad kráasavice a to neprehanam..som tu 2 roky a ešte stale sa cudujem..takze ked chces ziskat sebavedomie, staci sa sem prist pozriet v piatok alebo v sobotu vecer na tieto sebavedome zeny a potom odtialto odides s lepsim pocitom, ze za čo sa TY mas vobec hanbit...
    (a ospravedlnujem sa niektorým írkam, nechcem vsetky hádzat do jedneho vreca :) )
    Mam ta rada ♥

    www.sinnamona.blogspot.com

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahooj Simonko!
      Jooo prsa, to je taky kapitola sama o sobě :D. Ale asi už mě netrápí tak, jako dřív. Před přítelem se stydím šíleně, ale trochu se to lepší. On mi v tomhle pomáhá dost, ale i tak je to furt málo. Ještě k těm zubům. Já je jakože nemám křivé nějak hodně, měla jsem roky rovnátka, ale spíš se mi nelíbí jejich tvar, takže přemýšlím, že si nechám udělat nové jedničky a dvojky, ale stojí to dost peněz no. Jakou úpravu sis nechala udělat ty, prosím? :)
      Jinak o těch Irkách už jsem slyšela, žije tam sestřenice mé blízké kamarádky (Judita B., neznáte se náhodou? :D) a prý je to tam normálka, že slečny chodí do klubu převlečené za prostitutky a působí strašně směšně, ráda bych se tam někdy podívala jen pro zasmání. Ale musím říct, že takové exempláře se dají najít i tady v Česku, exempláře bez špetky soudnosti. Každopádně Irsko si píšu na seznam zemí, které chci co nejdříve navštívit :D. Pokud bych se tam dokopala, ráda tě poznám osobně!
      Děkuju za tvoje komentáře, vždycky mi zlepší den <3. Měj se krásně!!

      Delete
  9. Krásny post, Markétka, aj keď musím povedať, že ma rozosmutnil. Je škoda čítať, že tak krásne, sympatické a inteligentné dievča sa nemá rado tak, ako by si zaslúžilo :( Ja som na strednej a po strednej mala s týmto skúsenosť, nešlo však len o fyzickú stránku, ale aj psychickú stránku samej seba .. nepripadala som si príťažlivá ani tým akio vyzerám, ako tým akú mám povahu. A tiež som to dokázala veľmi dobre maskovať sebavedomým vystupovaním. No čím viac som to robila, tým horšie to bolo potom doma. Mala som aj obrovský problém sa odhaliť pred mužmi, celkovo som sa nevedela veľmi uvoľniť .. rozmýšľam, čo mi vlastne pomohlo. Myslím že obrovskú zásluhu na tom mala terapia, na ktorú som začala chodiť. Síce kvôli niečomu inému, ale ono to tak celkovo ovplyvní hlavu celú a ovplyvnilo to aj toto. Okrem toho mi veľmi pomohol aj môj priateľ, ktorý mi od začiatku dával najavo, že sa mu páčim a že ma má rád takú, aká som .. vtedy sa tak nejak najviac prelomili tie ľady. Nehovorím, že teraz je to ideálne, stále mám dni kedy si poviem že nechápem, ako sa na mňa v takom stave priateľ vydrží pozerať celý deň, ale mám aj dni kedy si viem povedať že vyzerám dobre.

    Držím ti palce, aby si sa s tým popasovala a aby si si obľúbila samú seba tak, ako si zaslúžiš! <3


    Nasklee - www.nasklee.com

    ReplyDelete
    Replies
    1. Peti, mrzí mě, že sis musela projít něčím podobným, a děkuju, že ses mi tady svěřila. Nechci říkat, že je to úleva, ale z nějakého důvodu mi pomáhá dozvídat se, že spousta z Vás na tom bylo podobně a dokázaly jste se z toho vyhrabat.
      Já mám bohužel v současné době jen ty dny, kdy absolutně nechápu, že je schopný se na mě hodiny koukat, jak pracuji, přitom já bych si nejradši dala pytel na hlavu, jak ošklivá si připadám. Tak snad jednou i u mě přijde ten zlom a budu si jeho pozornost užívat. Snad..

      Delete
    2. Pevne verím, že aj u teba príde tá zmena a uvedomíš si, aká si krásna a skvelá! <3

      Delete
  10. Rozhodně si nemyslim, že jsi nějak ulítlá a kdesi cosi. Každej má v sobě nějakej strach, se kterym musí bojovat nebo se dostane klidně až do deprese. S timhle mám velký zkušenosti. :D Ne já sama, já už jsem ti psala, že se mám moc ráda. :D Ale samozřejmě tomu nebylo vždycky tak. Když jsem v pubertě nabrala tolik tuku, že by v tom mohli smažit hranolky v mekáči, přišel muj špatnej čas. Jsem tak bílá, že se tady v Čechách na mě správnej odstín make-upu neprodává, okamžitě se pálim - puchýře naplněný vodou nevyjímaje (tak moc mi slunko prospívá), v rodině melanom a mateřskejch znamínek, že je z toho souhvězdí. Mám krátký nohy, jediný džíny, co mi seděj dýlkou jsou z topshopu, mám problém na sebe sehnat něco, co mi bude sedět na mym enormnim zadku, ale neodstávat v pase... A v pubertě to byl fakt děs. Pamatuju, jak jsem někde splašila šíleně tmavej make-up a ve špatnym světle v koupelně jsem si všechny pihy zamazala... Pak jsem šla hrdá do školy, že už žádný nemám. Všichni se mi smáli, co to mám za bláto na obličeji. A co bylo úplně báječný - moje prsa nijak nezvětšovaly svuj objem. :D Jak jsem se s timhle všim vypořádala? Asi ti neudělám radost a neporadim, protože to byl muj manžel, kdo mě naučil mít ráda svoje boky. Že jsem bílá jak ředitelka vápenky? No a co. Někde bych dost zapadla (myslim tim asijský kultury) a v létě zase vynikám. :D Navíc nebudu ve stáří jak vysušená švestka. Ať žije SPF 50. Mám krátký nohy... No, tak si nebudu stěžovat a prostě si vezmu podpatky. Mám malý prsa? No a co. Stejně je ukazuju jen manželovi a ten je miluje. Když vidim jak se na mě dívá on, připadám si krásná.
    Jestli ti nepomůžou ani všichni fanoušci co tě obdivujou jako papeže, tak bych řekla, že by sis měla promluvit s někym víc edukovanym. A ne protože si magor, ale protože ti může pomoct mnohem víc než banda holek. Myslim si, že ty jsi dost kosmopolitní na to, aby sis nepřipadala jako blázen, protože máš terapeuta. Může ti pomoct změnit způsob myšlení a udělat tě šťastnější. Já bych to doporučila každýmu, kdo má nějakej problém, se kterym se nemůže vypořádat. Bohužel, v Čechách jsou lidi v tomhle trošku zvláštní... Což byl eufemismus. Lidem se pak nedostane pomoc, protože maj strach z předsudků. Ale takovejhle návrh ti už samozřejmě může připadat jako extrém. Ale jak jsem řekla, mám velký zkušenosti s lidma, co se trápili kvůli různejm věcem.
    Je vždycky zvláštní, když nádherná ženská jako ty nevidí v zrcadle to, co z ní vidí ostatní... Je to jak když si v nějaký kleci. Je to jako opak toho, když si nějaká kráska zase připadá děsně krásná a všechny na to pořád upozorňuje. :D
    Každopádně z mýho povídání nahoře vyznělo jak když mám metrák. To zas ne. Břicho nikam ženský přetejkat nemá. :D
    K něčemu veselejšímu. Jako ten outfit... Já nemám slov. Ty botky - to je jasná třešnička na dortu. Ale hotová jsem i z těch kalhot fakt nepřitažlivý barvy, který jsi zkombinovala tak dokonale, že i ta barva je tu najednou děsně adekvátní. :D Já úplně vyjekla, když jsem to viděla. Krása.
    Kostka Vichy je něco k čemu jsem se ještě nedostala. Já se nechám v móde strašně ovlivňovat partnerem a ten když řekne - ne, je to jako pro selku - mám smůlu. Nebudu nosit něco, co se mu nelíbí - to fakt ne. Ale když viděl tenhle outfit, tak to, prosim tebe, pochválil. Speciálně tu halenku a boty. :D
    No, jinak představ si, že jiný blogy nečtu. Moc na to nejsem. Předevšim protože nemůžu číst něco, co neni zrovna literárně lahodící. :D Tim myslim, že miluju četbu a jsem trošku vybíravá. A když někdo neumí psát a má nemá květnatou slovní zásobu, tak mě to moc nevzrušuje. :D
    A druhá důležitá část - nic mě neinspiruje víc než ty a tvoje outfity. Vždycky mě překvapíš.
    Ps, muj nejoblíbenější vzorek je asi Prince of Wales. Zrovna jsem si koupila tu halenku zavinovací s nařasenejma rukávama a s timhle vzorem.
    No, přeju ti, aby ti jednou spadli klapky z očí. Což nemyslim vůbec ofenzivně. Ale vážně je máš a dala sis je tam sama. Muj názor na pomoc v tomhle ohledu znáš. :D
    Přeju pěkný den a těšim se na příští inspiraci. :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Juj, klapky spadly s měkkym i - snad ne. Kéž bych si někdy četla ty komentáře dřív než je odešlu. Pak by mi to nevyťalo takovej políček :D

      Delete
    2. Domčo! Domčo moje zlatá. Včera, když mi na mobilu naskočil mail, že jsi na blogu okomentovala tento článek, hned jsem si ho ještě na mobilu musela přečíst. A přítel na mě po nějakém čase podíval - jelikož je to dlouhý text a já dost pomalu čtu - a zeptal se, proč se tak hloupě culím. Nevědomky jsem se od prvního do poledního slova usmívala jak trubka.
      Tmavý make-up dost pobavil. Připomnělo mi to, když jsem si na střední chtěla na ples vzít nové krásné šaty s odhalenými zády. Jen pro upřesnění závažnosti situace, jsem z hodně malého města a maturitní ples byla vždy největší a nejvíc "nóbl" akce roku. Teda alespoň tak jsem to tehdy vnímala. Plesy jsme měli v tělocvičně a výzdoba se věšela na žebřiny. No akce roku. A chtěla jsem být sexy kočanda samozřejmě, takže jsem si chtěla dát takovou tu samolepící silikonovou podprsenku, určitě víš, co myslím. No jelikož ale už moc nelepila a já se nemířila, že na ten ples půjdu jen tak se svým plochým hrudníkem (bože, jak bych svoje mladší propleskla, teď chodím bez podprsenky snad 6 dní v týdnu :D). Tak jsem vymyslela geniální řešení. Rozhodla jsem si tu podprsenku nalepit na kůži tavnou pistolí. Jak... bystré že? Takže prsa spálená (dodnes mám jizvičky :D) a nakonec jsem na ples za žehlící prkno šla chtě nechtě. Takže si umíš představit, že malá prsa mě svého času taky dost natrápila. A dnes. No nemůžu říct, že jsem buhvíjak spokojená s nimi, ale už je mi to jedno a neřeším to. Minimálně před ostatními lidmi. Ale naopak před přítelem se stydím, jelikož vím, že pokud bych na tom byla "lépe", cítila bych se asi přitažlivější, ač on mi může tisíckrát říkat, jak jsem hloupá a že to je jen výplod mé mysli. Ale to je na delší povídání.
      S kostkou vichy jsem to měla dlouho stejně, pokaždé, když jsem někde narazila na halenku s vichy vzorem, říkala jsem si, že bych v tom vypadala jak selka. Ale pak mi nějak přirostla k srdci. Ale já to takhle mám se spoustou věcí :), se spoustou trendů. Prince of Wales je skvělý vzor, jen nesmí být na sukni, mám zafixované takové sukně jako školní a je mi to strašně nesympatické. Pošli odkaz na tu halenku, prosím, jsem zvědavá, jak vypadá.
      A to, že je pro tebe můj styl psaní oku lahodící, to je pro mě obrovský kompliment, moc si toho vážím!
      Měj se krásně, Domčo, a kafe jsem myslela vážně!

      Delete
  11. Tys mě dostala teda s tim svym zraněnim. :D Bože, to je story co by mohli dát do nějakýho seriálu a lidi by z toho na youtube měli srandu ještě hodně dlouho. Já mám zase z vlastních beauty peripetií jizvy na stehnech, jelikož jsem za svých teen časů používala žehličku na vlasy každej den a nejlepší držák byly moje stehna. Kam to taky dát jinam, že jo... :D
    Jako jestli bych s tebou měla šanci jít na kafe (to jen tak řikám, kafe nepiju, já chodim na chai latte :D), tak to budu mít zážitek do konce života. :D
    Posílám ten odkaz.
    https://www.zara.com/cz/cs/d%C3%A1msk%C3%A9/ko%C5%A1ile/uk%C3%A1zat-v%C5%A1echno/p%C5%99ek%C5%99%C3%AD%C5%BEen%C3%A1-bl%C5%AFza-s-kostkou-c733890p4795087.html
    Teď si brousim zuby na hodně věcí. Předevšim potřebuju over-knee kozačky, ale letos ne semišový, abych je mohla nosit do sněhu a s traktorovou podrážkou. V Zaře maj přesně ty, co chci. Akorát je ještě nenaskladnili. To víš, léto ještě neskončilo a já už se zazimovávám. Taky vyhlížim kabát a tak...:D Kdybys mě viděla tuhle zimu... Já taky žiju na malym městečku. Máme tu za panelákem hory - hranice s Německem. Chodníky tu nikdo neodklízí. A já letos ty chodníky pokrytý takovou vrstvou ledu, že bych se dlažebních kostek nedokopala, brázdila každej den na svejch nejvyšších milovanejch kotníkovejch kozačkách od TH. Absolutně nechápu, jak jsem to přežila. Přeskakovala jsem kopečky sněhu, chodila po starejch železničních kolejích... Já nevim, jak to že mě nepostihlo nějaký velice bolestivý zranění. Nespadla jsem ani jednou. Myslim, že bych se mohla účastnit nějaký soutěže běhání v podpatcích na ledový ploše. Zvlášť když mám zastávku 20 minut pěšky. :D
    Vlasů absolutně nelituju. Jsem tak šťastná... Je to mnohem víc šik. Myslim, že dlouhý vlasy patřej mladšim holkám. Přijde mi, že i ty outfity vypadaj líp. Víc svěží a elegantnější.
    Jo a bez týhle halenky nemůžu žít. :D Nemůžu se dočkat až bude na skladě.
    https://www.zara.com/cz/cs/d%C3%A1msk%C3%A9/ko%C5%A1ile/uk%C3%A1zat-v%C5%A1echno/sat%C3%A9nov%C3%A1-halenka-s-detailem-vp%C5%99edu-c733890p4846638.html

    ReplyDelete
    Replies
    1. :D To ti stehna asi taky poděkovaly. Myslím, že moje "prsa" a tvoje stehna by si mohly podat ruce. No vidíš, tak chai latte a já cokoliv se sojovým mlékem. A budem spokojené. Bydlíš daleko od Brna?
      Obě ty blůzky jsou naprosto nádherné <3. Ta pruhovaná obzvlášť. Jen škoda té hořčicové žluté, já se takových barev trochu bojím, neumím je nosit. Jej, za ty zimní kaskadérské kousky klobouk dolů, dřív jsem byla stejný blázen. Na chodníku metr sněhu a já se v něm brodila v 14 cm vysokých napodobeninách LITA boots od Jeffrey Campbell. No komedie. Takže pokud bude štafeta v běhu na podpatcích na ledové a sněhové ploše, můžete vytvořit tým :D. Ale musím říct, že poslední dobou čím dál méně nosím podpatky, jsem z nich nějaká unavená, tak jsem zvědavá, co budu nosit v zimě. Uggy to ale nebudou, to vím jistě :D. A over-knee kozačky bych si taky ráda konečně pořídila. Jaké máš vyhlídnuté? :)

      Delete
  12. To mě mrzí, ale je to jen v hlavě. Já jsem si to v hlavně srovnala až teď v 27, ráda čtu články Anie Songe, na instagramu sleduju "za normalni holky". A hrozně fajn jsou různý knížky, teď se mi moc dobře čte a zároveň otvírá oči knížka Co když je to nebe od Anity Moorjani.

    ReplyDelete
  13. Anonymous24/8/17 14:25

    Ahoj Markét,
    začátkem léčby z téhle deprese by mohl být článek o tom, co se ti na sobě líbí, v čem si myslíš, že jsi originální. A zkus to klidně napsat tak, jako bys to psala o někom jiném, ve třetí osobě. A až to napíšeš, přečti si to, nahlas, zamysli se, a v úplně stejném znění to přepiš v osobě první. A pak si to zase přečti, zase nahlas.
    Já jsem si jednoho dne sedla ve spodním prádle před zrdcadlo a prostě jsem to napsala. Byl to experiment. A vyšel. Když by se mě teď někdo zeptal, co se mi na mém vzhledu líbí, rozhodně by to byly zelené oči, pihy a rovná záda :)
    Prostě takové slohové cvičení jako na základní škole.
    (A pak nám to sem dej!)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahooj! Děkuji moc za tip! Přítel, když si četl tento Tvůj komentář, úplně zajásal, jak je to dobrý nápad. Já se na to až tolik netvářila, jelikož toho je opravdu strašně málo, co bych na svém vzhledu dokázala pochválit, ale zkusím to :). Takže v příštím článku se mi snad něco takového povede sesmolit. Měj se krásně!

      Delete
  14. Super článok! Určite budem sledovať ďalej!:)

    ReplyDelete
  15. Anonymous29/8/17 14:39

    precetla jsem clanek a zustala sedet jako oparena.. kdyz si TOHLE o sobe mysli nekdo jako Ty, co potom bychom mely delat my ostatni, normalni, prumerne holky/zeny? zakryt zrcadla a jit si to nekam do lesika hodit? devce zlate, rouhas se, strasne moc! jsi krasna a inteligentni baba s uzasnym vkusem, navic neuveritelne fotogenicka. ja vim, ze neni snadne sam sebe akceptovat, vsichni vnimame vlastni nedostatky zvelicene snad tisickrat. ale v Tvem pripade, jak to popisujes, uz mi to pripada dost prehnane, nezdrave. kdo je Tvuj ideal krasy, kteremu by ses chtela blizit? myslis, ze dana osoba se sama bezvyhradne adoruje a ze nema zadne chyby (nebo si to aspon nemysli)? nikdo nejsme dokonaly, sakra! nicmene kazit si ten kratky cas zivota, co nam je dany, hledanim a vypichovanim vlastnich nedostatku, je hloupe. ted jsi svezi, mlada, na vrcholu. co budes delat, az prijdou prvni vrasky, pribyde nejake to kilo, povadla kuze, pigmentove skvrny, sediny..? na vsechno ani sebelepsi vizaziste a chirurgove nestaci. mozna je potreba prestat se v tom tak nimrat a zamerit se na neco dulezitejsiho.
    ja se nikdy za krasavici nepovazovala, navic mam silne nohy, uzka ramena, spatnou plet, nic moc vlasy. rane mladi bylo krusne, hodne jsem toho naplakala, protoze jsem se ani vzdalene neblizila predstave utle dlouhonohe blondynky typu Kim Basinger. tezko taky, s brylemi, rovnatky a jeste moji vizazi. ale vis co? prisla jsem postupne s vekem na to, ze dokonala krasa je vlastne ve sve predvidatelnosti nudna. umim se vkusne oblect, upravit a kdyz jdu po ulici, kraci OSOBNOST. nemusim byt prvoplanove hezka, ale jsem zajimava. posedlost dokonalosti je strasny kriz, ver mi, vim o tom sve.
    takze, kudy z toho ven?
    1. poslouchej vice partnera, maminku a taky nas followery, co na Tebe koukame jak na svaty obrazek, fakt jsi kocka;
    2. zbav se prehnaneho sledovani Tvych domnelych nedokonalosti, svet se netoci pouze kolem fyzicke krasy nebo osklivosti jednoho cloveka; ja si vzdycky reknu “byl by levnejsi chleba, kdybych se zitra ciste nahodou probudila jako Adriana Lima? hm, nebyl” :D a o tom to cele je;
    3. premyslej o sobe vzdy jen v pozitivni rovine (tahle barva zduraznuje moje krasne oci, v podobnych botach budu mit nohy az do nebe, takovy uces podtrhne moje jemne rysy a plne rty,..);
    4. zamestnej se, pracuj na sobe a svem osobnim rozvoji, protoze Ty mas daleko vetsi potencial nez jen svuj oblicejik a telo!!!
    hele, jednou stejne do kytek pujdem vsichni, missky i krysky. ale to, co tomu predchazi, stoji za to si patricne uzit a ne se bezduvodne trapit u zrcadla.. drzim moc palce, at jsi co nejdriv v pohode.
    Eliska

    ReplyDelete
    Replies
    1. Eliško, bohužel to tak vážně je. Když jsem dopsala tento článek, několikrát jsem sváděla soukromou diskuzi v mé hlavě, že článek bych měla raději smazat. Strašně jsem se bála reakcí. Vy všichni mě znáte z fotek, jenomže. Co když ve skutečnosti vůbec nevypadám tak jako na fotkách? Pokaždé, když z té hromady fotek z outfitového focení vyberu tu malou hrstku, na kterých si připadám koukatelná, a dám je proto na blog, si říkám, že na těch několika ucházejících fotkách stejně určitě nevypadám tak, jako vypadám ve skutečnosti. Že je to prostě zrovna nějaký dobrý úhel, povedený pohled a kdesi cosi, ale bojím se, že realita je jiná. Takže je dost možné, že pokud byste mě viděly v reálném životě, taky byste změnily názor. Kdo ví. Třeba to jsou všechno jen mé hloupé domněnky, je ale možné, že je to pravda. Já to nedokážu posoudit, nedokážu se vidět očima ostatních. Asi bych potřebovala nějaký meet-up, abyste mi daly pořádně zavyučenou :D. Já na tom chci opravdu zapracovat, proto jsem se rozhodla ten článek napsat. A nesmazat ho. A moc děkuju, Eliško, jsi skvělá, těch rad se pokusím držet.
      Měj se super!! <3

      Delete
    2. Anonymous31/8/17 13:37

      Já tě vídám osobně celkem pravidelně. A vždycky (opravdu vždycky!) jsi přesně taková, jaká jsi na těch fotkách. Z toho jsem poznala, že píšeš opravdu o sobě, že nevedeš dva životy, že tenhle blog prostě žiješ.

      Delete
  16. Anonymous30/8/17 09:27

    ..a jeste jeden tip na skvelou knizku pro ty, co maji problem s prijetim sebe sama: Nick Vujicic - Life without limits
    E

    ReplyDelete
  17. Anonymous30/8/17 11:21

    Makulko, jen díky úpřimným a krásně napsaným komentářům od Tvých fanynek jsem tohle všechno dočetla s lehčím srdíčkem. Nemůžu Tě přimět mít se ráda a ani nikdo jiný, pokud nebudeš chtít sama. Vzpomeň si na roky, kdy jste s Matyskem byli malí. Byla jsem zakomplexovaná mladá mamina s opravdu zlou pletí. Naučila jsem se ale mít ráda. Sice pozdě, no přece :-) Vím, že mám krásné oči :-) a proto je to první, čím k sobě přitahuji pozornost. A když se k tomu na lidi začnu usmívat, ten " zbytek " se prostě najednou tak nějak sladí. A i kdybych měla na zádech hrb a na něm ropuchu s oranžovou bradavicí, lidi si budou pamatovat to, jak jsem se na ně usmála a ty oči....
    A ještě Ti můžu poradit. Vyjdi ven a předtav si, že jsi houba - ne ta v lese, ta třeba mořská - a směj se na lidi a zdrav je. Sálej pozitivní energii, zkus to. A oni Ti to budou podvědomě vracet a Ty tu jejich sympatii nasávej do sebe. A začneš se najednou cítit dobře a budeš se ještě víc usmívat a lidi kolem Tebe taky.... Úsměv je mocná zbraň a jak Ti jej budou lidi kolem Tebe vracet, začneš se cítit hezčí a spokojenější a budeš mít radost, že je na tom světě vlastně hrozně krásně....
    Já to občas dělám a funguje to....
    Mmch, my Tě všichni máme moc rádi takovou, jaká jsi. A nikdy nezapomenu, když Tě Tvůj bratr poprvé viděl a řekl, že jsi hrozně škaredé miminko :-) :-) Náhodou jsi z toho docela vyrostla :_) :-)

    ReplyDelete
  18. Anonymous30/8/17 19:43

    Mám dobré prsia a ešte sa mi páčia moje nohy. Od členkov dolu. Inak sme na tom rovnako, čo sa zrkadla týka. Ostalo mi smutno, keď som si to prečítala. Akoby som čítala o sebe.
    Eva

    ReplyDelete
    Replies
    1. Evičko :(. To mě mrzí, to jsem nechtěla. Zkus si přečíst některé komentáře, co tu holky napsaly, třeba se ti povede na sobě zapracovat. Já se o to taky pokouším, jsme v tom spolu!! <3

      Delete
  19. Ahoj Markét, mám to se vztahem k sobě dost podobně, nebo spíš měla jsem, cítím, že se to pomalu lepší. Myslím, že je to tím, že jsem nedávno začala číst spirituálně naladěné knížky, které se sebeláskou na první pohled vůbec nesouvisí, ale vlastně každá z nich nějakým způsobem téma sebelásky zmiňuje. Nejvíc mi otevřela oči knížka You are a badass od Jen Sincero, kterou můžu opravdu doporučit, je skvěle napsaná a kromě sebelásky zmiňuje i jiná témata, která se hodí do života. Hodně štěstí.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Leni, děkuju moc za tip na knížku, určitě na ni mrknu, díky!!
      M.

      Delete
  20. Anonymous31/8/17 16:11

    Markétko díky moc za tento článek. Myslím, že všem nám se stejným problémem jsi tímhle pomohla posunout se o krůček právě k sebepřijetí :) Ono to opravdu překvapí, že i ty, která jsi pro mnohé z nás právě ten absolutní ideál krásy, máš problém mít se ráda. Hrozně moc si cením tuto tvojí upřímnost, určitě není lehké jít s kůží na trh. Připomělo mi to videa od "Style like u" na Youtube, které ukazují, že u spooousty žen je jejich 13. komnatou právě jejich vzhled a neschopnost přijmout se takové jaké jsou. Jinak rady nemám, sama jsem na téhle cestě. Mojí motivací je hlavně oblast, v které pracuji - zdraví. Chci se mít ráda protože toxické myšlenky jsou toxické pro moje tělo i duši. Myslím, že to chce začít se v téhle oblasti vzdělávat, číst, začít meditovat, zkusit autogenní trénink, zajít do přírody, nevím, sama jdu zkoušet :). Držím Ti (a nám všem) moc palce, protože život je moc krátký na to, řešit kraviny :D <3

    Karin

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Karin!
      Moc mě těší, že je mé malé přiznání vnímáno i tímto stylem, že to funguje jaksi oboustranně. Vůbec jsem nečekala, jak obrovskou odezvu ten článek bude mít, a strašně mě to těší. Další outfitový článek určitě věnuji takovému malému "pokračování". A děkuji mockrát za tvé tipy a rady. S tím zdravým přístupem to u mě bude těžké. Chovám se vůči svému tělu strašně nezodpovědně, a tudíž takový přístup na sebe moc aplikovat nemohu. Možná by nebylo od věci začít právě tady. Vážit si toho, že jsem zdravá, a začít se chovat zodpovědně, co se stravování a cvičení týče. A posléze pracovat i na svém sebevědomí. Uvidíme :). Tak jako tak moc děkuju!
      Měj se krásně,

      M.

      Delete
  21. Ahoj Markét,

    jednou jsem tě potkala na Jaselské v Brně, stále jsi na ulici s kamarády a já procházela se psem a kočárem. Vzhledem k tomu, že jsi dost výrazný a takový ten ne-tuctový typ, tak jsem tě okamžitě poznala a musím říct, že jsem si pomyslela, že vypadáš líp než na fotkách. Přece jen fotky, jsou stacické obrázky /možná i proto ti na nich tvůj obraz vadí, protože tě zachytí právně v nějakém nelichotivém momentu, v nepřirozené pźe/, ale tak nějak v pohybu je to jiné, přirozené a nám vlastní. No a jak jsem procházela, tak jsi se usmála na mého psa a i na mě a bylo to velmi milé. Což mě překvapilo, protože takové ty známé brněnské persony jsou většinou s nosem nohoru a je mi i nepříjemné být v jejich společnosti...

    Jinak chápu tvoje rozpoležení, prostě každý máme svého kostlivce, každý se nějak vnímáme, srovnáváme, hledáme, dospíváme, zrajeme. Musím říct, že když jsem byla v tvém věku bylo to stejné a přitom jsem tenkrát byla o 10 kg lehčí. Bylo to nejhubenější období v mém životě a stejně jsem jako ty řešila boky nebo zadek /tenkrát to nebylo moderní jak dnes/ a přitom, když se zpětně podívám, tak jsem vypadala skvěle. Dnes už po porodu nemám tak ploché břicho a krom těch 10kg navíc mám i dalších 10 let navíc, a nějaké ty vrásky od smíchu, ale s věkem přislo i usmíření se se sebe samou. To že vím, že moje kvality jsou i v jiných věcech, to že mám štastnou rodinu, skvělé kamarády a nikdo mě dle vzhledu nesoudí. Ač já občas taky zapochybuju, to je jasný.

    S instagramem mám úplnou pravdu, taky si říkám, že ten můj je "perfect lie" nikdo netuší, že mi u toho řve za zády děcko a že jsem nervózní a že vlastně je to jen taková "instalace".

    A ještě se ti chci říct něco k zubům. Jsem poměřně ulítlá na zuby, je to jedna z prvních věcí, které si na človeku všímám. Ale nelíbí se mi dokonalé a souměrné úsměvy, působí to velmi uměle a strojeně. Naopak mě okouzlý úsměv, který má drobné nesouměrnosti a odchy, které tak nějak tvoří autetičnost a jediněčnost každého z nás.

    Moc ti přeju, aby se ti dařilo a osvobodila si se od těchto pochybností.

    Zdravím Martina.

    ReplyDelete