#DOPANDORA: Female empowerment


Ženy a jejich síla. Třetí a poslední téma, které jsem si vybrala v rámci spolupráce s Pandorou za účelem rozšířit hlavní myšlenky a klíčové pilíře její mezinárodní kampaně DO. Už dvakrát jsem Vám vyprávěla o krásné a inspirativní kampani DO, jejímž cílem je dodat sebevědomí ženám z celého světa a motivovat je k tomu, aby byly samy sebou a bojovaly za své sny. Dnes tedy už naposledy, za to v rámci opravdu zajímavého tématu. Což mi připomíná, jak jsem vděčná za některé spolupráce a příležitosti, které se mi v posledních měsících díky blogu naskytly. Nemyslím takové ty bezduché na bázi "dáme ti boty, ty je nafoť". Myslím takové spolupráce, jako je tato. Spolupráce, které jsou nějak tématicky zaměřené nebo se snaží předat jakési poselství, a donutí mě proto zamyslet se nad otázkami, kterými by mě samotnou nikdy nenapadlo se na blogu zaobírat. Kampaň DO byla v mých očích spojením obojího a já jsem moc vděčná za to, že jsem mohla být její součástí.

Ženy a jejich síla.

Je to téma, které už jen svým názvem doslova vybízí k feministickým proslovům a emancipačním heslům. Nic takového ale ode mě neuslyšíte. Feminismus mi nikdy nebyl příliš blízký (spíš naopak, ale tím se dnes nechci moc zaobírat) a nekonečné snahy některých žen se za každou cenu a ve všech sférách emancipovat upřímně nikdy nepochopím. Žena má být ženou a neměla by ztrácet svou ženskost ve snaze se vyrovnat mužům. Ženskost je podle mě dar, který nám nadělila matka příroda, a my si ho musíme hýčkat a střežit tak dlouho, jak nám to věk dovolí.



Možná vás to překvapí, ale já jsem zastánce onoho "tradičního modelu", kdy je žena schopná se postarat o domácnost, potažmo o svou polovičku a děti, a její prioritou je budovat to pomyslné teplo domova. Neříkám, že by se ženy měly vykašlat na svou kariéru, pokud po ní touží. Od mala jsem obklopena ženami, které při svém povolání zvládaly a zvládají mít v malíčku chod celé domácnosti a za to je neskutečně obdivuji. Staly se tak mým vzorem a já doufám, že jednou, za pár let, až budu cítit potřebu se usadit a založit rodinu, budu stejná jako ony.

Vím, že tento model se stává čím dál tím méně populární, a pokaždé, když narazím na slečnu v mém věku nebo mladší, která je se mnou v tomto za jedno, beru to jako vzácnost. Jelikož - buďme upřímné - dnes je trendy být soběstačná emancipovaná žena budující vlastní kariéru a řídící se heslem "chlapa nepotřebuju". A proto kulinářský vrchol většiny dospívajících mladých žen jsou špagety zalité kupovanou boloňskou omáčkou a zkušenost s žehličkou mají jen díky nažehlování záplat na novou košili ze Zary.





Co tedy já považuji za ženskou sílu? V mých očích je to síla chodit do práce a přitom 100% zvládat povinnosti okolo domácnosti a rodiny. Síla i přes všechno to pracovní vytížení utvářet domov, kam se její nejbližší budou vždy rádi vracet. Je to síla přijít unavená domů z práce a udělat dětem večeři, posbírat poházené ponožky po bytě a vyleštit koupelnové zrcadlo od zubní pasty. Síla před praním vytáhnout alespoň jeden zapomenutý kapesník z kapsy a pomoct synovi s úkolem do školy, ač by si raději lehla do postele a konečně dočetla už měsíc rozečtenou knihu. Síla vstát každé ráno o hodinu dřív a udělat dětem svačinu do školy a sepsat si na odpoledne nákupní seznam. A o víkendu zajít na trhy pro čerstvou zeleninu a ovoce a upéct pro celou rodinu ovocný koláč nebo bublaninu.

A hlavně. Dělat to všechno z láskou a nikoliv z povinnosti a s nechutí. V tom já vidím ženskou sílu. Sílu bezmezně milovat. Sílu se pro své blízké rozdat a obětovat jim vše. V tom jsme my ženy naprosto úžasné a nenahraditelné.






A měly bychom si to připomínat a nechat se za to hýčkat. Takovými těmi maličkostmi a drobnými pozornostmi, které si zasloužíme a které nám zaručeně vykouzlí úsměv. Pusou do vlasů. Oblíbenými květinami. Večerní masáží chodidel. (To se tedy netýká mě, jelikož z dodnes neznámého důvodu nesnesu, když se někdo dotýká mých chodidel :D.) A při speciálních příležitostech třeba jedinečným šperkem, který byl navržen právě pro nás ženy, aby doplnil nejen náš styl, ale i naši osobnost. Aby podtrhl naši ženskost.

Šperk, který oslavuje nás ženy jako takové, ať už to jsme kariéristky a workoholičky nebo ženy v domácnosti a manželkami a maminkami na plný úvazek. A především šperk, který nám bude vždy připomínat to, jak jedinečné jsme. Šperk, jako je Pandora.

Moc mě zajímá, jak to vidíte Vy? V čem je podle Vás ženská síla? Pokud se Vám o tom bude chtít rozepsat v komentářích pod článkem, budu jenom ráda :). Za mě je to dnes vše, mějte se super a užijte si nový týden!

Vaše Maku




photos by: Jaromír Šmíd

GET THE LOOK!

blue off-shoulder maxi dress: VIPme
baby blue crossbody bag: DOCA via FASHIONPLANET
white sneakers: Dorothy Perkins
bracelets & rings: Pandora
#DOPANDORA
#DOPANDORAGlamour
#DOPANDORAStyle

"Žena má být ženou
a neměla by ztrácet
svou ženskost ve snaze
se vyrovnat mužům."

5 comments

  1. Wow úchvatné fotografie, krásné a profesionální :)

    ReplyDelete
  2. Wow!!! how pretty girl is there, your dress is so beauty with elegance stylish, i love it, thanks for you share, have good day.
    Regards.
    Yourwisedeal.com

    ReplyDelete
  3. This comment has been removed by the author.

    ReplyDelete
  4. Čauky :)
    Tak jsem se pobavila i zaradovala, když jsem četla tvoji minulou odpověď. Představa kafe s mojí módní múzou je teda z jinýho vesmíru. :D A pobavila nad tim, že svoje nohy nepovažuješ za svojí nejlepší zbraň. :D
    Přečetla jsem si článek a rozhodně pochopila, co si tim chtěla říct.
    Vařim každej den. V pátek si sednu k youtube aspol. a nasbírám nový recepty, aby byl každej tejden jinej bez jídelního stereotypu a tim i kuchyňskýho. Nedělám to, protože by mě to tak hrozně bavilo, ale protože muj manžel si toho ze srdce cení a to je moje odměna. Máme jen naši dvoučlennou rodinu - on a já. A tak nám to dokonale vyhovuje. Nechceme děti, protože milujeme život, co máme. A milujeme po letech i sebe navzájem. A pořád víc. Je to muj životní partner, spřízněná duše a nejlepší kamarád. Když se nás ptaj lidi, co nás neznaj, kdy založíme rodinu, už to ani nevysvětlujem. A přitom už je to dneska právě docela běžný. Hodně běžný.
    Žena má bejt ženou se dá vykládat různě... Je to relativní. Například moje babička a ještě to zasáhlo trochu i mojí matku se fakt vidí, že má bejt přikovaná k plotně. Ale jestli, tak za to má bejt ten chlap nastotisíckrát vděčněj nebo si tam klidně může jít stoupnout sám. A znám až děsivý množství chlapů, co ohrnujou nos nad pracně dělanym jídlem. A ženský na to pak kašlou. A co se týče těch ženskejch, co maj kariéru i rodinu - jestli se těm dětem dokážou věnovat a ještě u toho makat na svojí pracovní budoucnosti, tak to je něco neuvěřitelnýho a heroickýho, protože já si to nedovedu ani představit. Přijdu z práce a padnu doslova na svoji vlastní pusu. Nevim jak to dělaj. My jsme si nepořídili ani psa, protože bych nesnesla, aby trpěl sám v bytě, zatimco bychom byli v práci. A že jsme tam dlouho. To jsem se ale asi už dostala široko daleko kolem tohohle tématu. Chci říct, že chápu ženský - nebo i chlapy, to je fuk - co si udělaly čas jen na tu kariéru. Jestli je to těší, tak věnovaly život jen samy sobě a to je možná pro někoho sobecký, ale možná mu ty klidný chvíle tak závidí.
    Růžovej trenčkot jsem koupila v Zaře. Brouzdala jsem po netu a hledala podobnej tvýmu, ale našla jsem překvapivě neuspokojivý výsledky. :D Samý krátký a to se mi tak strašně nelíbí. A pak ve slevách v Zaře naskočilo poslední esko a já nezaváhala. :D Je dlouhej a docela hřejivej, takže na podzim se bude hodit. Taky jsem si sehnala krásný šedivý culottes v Pietro Filipi ze tří tisíc na devět stovek. Super nemačkavej materiál, no mám z nich hroznou radost. Nekup to. Ještě že mám ten internet. Jedu do Prahy, projdu Příkop, jsem uřícená, nebaví mě to, všude kopa lidí, hrabat se v regálech mě nebaví... Přijedu z Prahy bez jediný tašky, sednu k netu a už to jede. Když máš jen v sekci halenek na netu 600 itemů - to asi v kamennym obchodě v životě neprojdeš a nenajdeš to nejlepší a nejhezčí. :D Proto je taky tak 85 % mý skříně dílo internetu. :D Miluju nakupování - ale jen virtuálně. :D
    Musim ti říct, že je zvláštní vidět tě v šatech tohohle stylu. Ty jsi vždycky tak elegantní a šik od hlavy až patě a teď taková... jak to říct? Uvolněná a romantická?
    Šperky od Pandory je pro mě jedna velká nepochopená záhada... Nějak jsem tomu nepřišla na chuť. Ale to bude asi proto, že vůbec doplňky nenosim. Jen zásnubák a snubák. Aspoň za něco ušetřim. Dokonce nenosim ani hodinky. Miluju, když se někoho zeptám na zastávce kolik je a on mi ukáže analogový hodinky. Od první třídy jsem měla mobil - digitální hodiny a nikdo mě nikdy hodiny neučil. Takže jsem se je naučila sama, když jsem na ně dlouho zírala a došlo mi jak fungujou. Ale nedokážu na ně kouknout a vidět hned kolik je. Tak vždycky jen poděkuju a jdu hledat mobil. No jo. Babička si kvůli tomu myslí, že jsem švihlá. Ale já zkrátka nikdy hodinky neměla a nepotřebovala je.
    A řekla jsem ti vůbec, že jsem si ty vlasy po zadek ostříhala na bob hair? Jop, udělala jsem to. Ale bylo to tak šťastný rozhodnutí.
    Přeju krásnej den a já se jdu chystat do postele.
    Domča.

    ReplyDelete
  5. Anonymous16/8/17 17:00

    Mamka:
    Je to Makulko moc hezky napsané. Ale tady spíš chci jenom prokecnout - pro Domču :-) : Makula taky neumí hodiny :-) :-) Promiň, to se nedalo.
    Jo a PS: Zase Ti to moc sluší

    ReplyDelete